Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Oba pruhy ukazují zapsanou výšku, na jedné stupnici. Dolní pruh je tónový rozsah, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka — rozsah, ne plot.
Fagot se zapisuje v basovém klíči a rozsah, který najdete v notovaném partu, sahá od B♭1 do E5 — asi 3,5 oktávy. To je údaj, který uvádějí příručky instrumentace a v jehož mezích skladatel píše. Je to odpověď na otázku „co mohu pro tento nástroj napsat do not“.
Fagot čte v koncertním ladění, takže zapsaný i znějící rozsah jsou stejné tóny: B♭1 až E5 tak či tak. Není co převádět.
Stojí za to to říct jasně, protože právě na to se lidé skutečně ptají. U transponujícího nástroje jsou oba rozsahy různé a uvádějí se oba, a proto se údaje o rozsahu z různých míst tak často rozcházejí o celý interval. Tady to nehrozí.
| Tón | Zapsaný | Zní |
|---|---|---|
| Nejnižší tón v partech | B♭1 | B♭1 |
| Nejvyšší tón v partech | E5 | E5 |
| Nejnižší tón pohodlný pro žáka | B♭1 | B♭1 |
| Nejvyšší tón pohodlný pro žáka | G4 | G4 |
Rozsah v partech a rozsah, který rozvíjející se hráč ovládá, nejsou totéž; kdo předstírá opak, skončí s partem, který sekce, pro niž byl napsán, nezahraje. The Whole Horn považuje B♭1 až G4 za zapsaný tónový rozsah fagotu pohodlný pro žáka.
To je rozsah, ne plot. Je to místo, kde se rozvíjející se hráč cítí natolik jistě, že tón už nepůsobí potíže — není to hranice, kterou by nástroj vynucoval, ani limit, o němž by komukoli mělo být říkáno, že ho má. Oba konce se cvičením posouvají ven, různým tempem, a nahoře z jiných důvodů než dole. Žák, který dnes na G4 nedosáhne, není mimo rozsah; je na cestě k němu.
Nejvyšší běžně psaný tón pro fagot je E5. To je horní hranice rozsahu v partech, což je spíš vydavatelská konvence než měření: je to tón, nad nímž už skladatel nemůže předpokládat, že jej hráč má.
Horního rejstříku fagotu se dosahuje pomocí flick klapek a přikrýváním dírek jen z poloviny, ne pokračováním stejného vzoru, takže horní hranice rozsahu je prahem techniky, ne mechaniky. Mění se tam také klíč: pro dlouhé vysoké tóny je standardní tenorový klíč, a proto fagotista čte tři klíče, zatímco mladý hráč obvykle narazí jen na jeden.
Rozsah v partech — zapsaný B♭1 až E5 — je údaj, který tento web už uvádí v tabulce transpozic pro dechový orchestr; obě stránky ho čtou z jedné tabulky, takže si nemohou odporovat. Je to standardní rozsah, v němž se tyto nástroje vyučují a v němž se pro ně píše.
Rozsah pohodlný pro žáka — zapsaný B♭1 až G4 — pochází z vlastní tabulky nástrojů The Whole Horn, kterou čte i samotná aplikace. Její záhlaví uvádí konvenci: lo/hi = WRITTEN MIDI, learner-comfortable. Je to zveřejněný interní údaj s vyslovenou filozofií, ne odhad napsaný jen proto, aby se vyplnil odstavec.
Znějící rozsah se zde odvozuje ze zapsaného rozsahu podle intervalu a neukládá se — uložená druhá kopie je kopie, která se může s první rozcházet.
Standardní zapsaný rozsah fagotu je B♭1 až E5, asi 3,5 oktávy; zapsaný a znějící tón jsou stejné, protože tento nástroj čte v koncertním ladění.
Nejvyšší běžně psaný tón pro fagot je E5. To je horní hranice rozsahu, v němž se party píší. Není to fyzický limit — co tuto horní hranici posouvá, najdete níže.
Nejnižší tón standardního zapsaného rozsahu je B♭1. The Whole Horn považuje B♭1 za nejnižší zapsaný tón pohodlný pro žáka.
Zapsaný rozsah fagotu, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka, je B♭1 až G4. Tam se rozvíjející se hráč cítí jistě — není to plot: okraje se cvičením posouvají ven, u každého hráče jinou rychlostí.
Ano. Fagot čte v koncertním ladění, takže B♭1 až E5 je zapsaný i znějící rozsah.
Asi 3,5 oktávy ve standardním zapsaném rozsahu, od B♭1 do E5. Rozsah pohodlný pro žáka je užší, od B♭1 do G4.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce fagotu a v basovém klíči, takže co čtete, to hrajete.
Získat aplikaci → Rozsahy všech nástrojů