Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Oba pruhy ukazují zapsanou výšku, na jedné stupnici. Dolní pruh je tónový rozsah, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka — rozsah, ne plot.
Hoboj se zapisuje v houslovém klíči a rozsah, který najdete v notovaném partu, sahá od B♭3 do A6 — asi 2,9 oktávy. To je údaj, který uvádějí příručky instrumentace a v jehož mezích skladatel píše. Je to odpověď na otázku „co mohu pro tento nástroj napsat do not“.
Hoboj čte v koncertním ladění, takže zapsaný i znějící rozsah jsou stejné tóny: B♭3 až A6 tak či tak. Není co převádět.
Stojí za to to říct jasně, protože právě na to se lidé skutečně ptají. U transponujícího nástroje jsou oba rozsahy různé a uvádějí se oba, a proto se údaje o rozsahu z různých míst tak často rozcházejí o celý interval. Tady to nehrozí.
| Tón | Zapsaný | Zní |
|---|---|---|
| Nejnižší tón v partech | B♭3 | B♭3 |
| Nejvyšší tón v partech | A6 | A6 |
| Nejnižší tón pohodlný pro žáka | B♭3 | B♭3 |
| Nejvyšší tón pohodlný pro žáka | D6 | D6 |
Rozsah v partech a rozsah, který rozvíjející se hráč ovládá, nejsou totéž; kdo předstírá opak, skončí s partem, který sekce, pro niž byl napsán, nezahraje. The Whole Horn považuje B♭3 až D6 za zapsaný tónový rozsah hoboje pohodlný pro žáka.
To je rozsah, ne plot. Je to místo, kde se rozvíjející se hráč cítí natolik jistě, že tón už nepůsobí potíže — není to hranice, kterou by nástroj vynucoval, ani limit, o němž by komukoli mělo být říkáno, že ho má. Oba konce se cvičením posouvají ven, různým tempem, a nahoře z jiných důvodů než dole. Žák, který dnes na D6 nedosáhne, není mimo rozsah; je na cestě k němu.
Nejvyšší běžně psaný tón pro hoboj je A6. To je horní hranice rozsahu v partech, což je spíš vydavatelská konvence než měření: je to tón, nad nímž už skladatel nemůže předpokládat, že jej hráč má.
Horní hranice zapsaného rozsahu hoboje je omezena méně mechanikou než plátkem. Horní rejstřík potřebuje plátek, který tam reaguje, a nátisk, který ho udrží, a obojí je individuální; dva hobojisté se stejným nástrojem mohou mít znatelně odlišné pracovní horní hranice. Proto také praktická horní hranice žákovského partu pro hoboj leží hluboko pod hranicí v partech.
Rozsah v partech — zapsaný B♭3 až A6 — je údaj, který tento web už uvádí v tabulce transpozic pro dechový orchestr; obě stránky ho čtou z jedné tabulky, takže si nemohou odporovat. Je to standardní rozsah, v němž se tyto nástroje vyučují a v němž se pro ně píše.
Rozsah pohodlný pro žáka — zapsaný B♭3 až D6 — pochází z vlastní tabulky nástrojů The Whole Horn, kterou čte i samotná aplikace. Její záhlaví uvádí konvenci: lo/hi = WRITTEN MIDI, learner-comfortable. Je to zveřejněný interní údaj s vyslovenou filozofií, ne odhad napsaný jen proto, aby se vyplnil odstavec.
Znějící rozsah se zde odvozuje ze zapsaného rozsahu podle intervalu a neukládá se — uložená druhá kopie je kopie, která se může s první rozcházet.
Standardní zapsaný rozsah hoboje je B♭3 až A6, asi 2,9 oktávy; zapsaný a znějící tón jsou stejné, protože tento nástroj čte v koncertním ladění.
Nejvyšší běžně psaný tón pro hoboj je A6. To je horní hranice rozsahu, v němž se party píší. Není to fyzický limit — co tuto horní hranici posouvá, najdete níže.
Nejnižší tón standardního zapsaného rozsahu je B♭3. The Whole Horn považuje B♭3 za nejnižší zapsaný tón pohodlný pro žáka.
Zapsaný rozsah hoboje, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka, je B♭3 až D6. Tam se rozvíjející se hráč cítí jistě — není to plot: okraje se cvičením posouvají ven, u každého hráče jinou rychlostí.
Ano. Hoboj čte v koncertním ladění, takže B♭3 až A6 je zapsaný i znějící rozsah.
Asi 2,9 oktávy ve standardním zapsaném rozsahu, od B♭3 do A6. Rozsah pohodlný pro žáka je užší, od B♭3 do D6.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce hoboje a v houslovém klíči, takže co čtete, to hrajete.
Získat aplikaci → Rozsahy všech nástrojů