Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Oba pruhy ukazují zapsanou výšku, na jedné stupnici. Dolní pruh je tónový rozsah, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka — rozsah, ne plot.
Pozoun se zapisuje v basovém klíči a rozsah, který najdete v notovaném partu, sahá od E2 do B♭4 — asi 2,5 oktávy. To je údaj, který uvádějí příručky instrumentace a v jehož mezích skladatel píše. Je to odpověď na otázku „co mohu pro tento nástroj napsat do not“.
Pozoun čte v koncertním ladění, takže zapsaný i znějící rozsah jsou stejné tóny: E2 až B♭4 tak či tak. Není co převádět.
Stojí za to to říct jasně, protože právě na to se lidé skutečně ptají. U transponujícího nástroje jsou oba rozsahy různé a uvádějí se oba, a proto se údaje o rozsahu z různých míst tak často rozcházejí o celý interval. Tady to nehrozí.
| Tón | Zapsaný | Zní |
|---|---|---|
| Nejnižší tón v partech | E2 | E2 |
| Nejvyšší tón v partech | B♭4 | B♭4 |
| Nejnižší tón pohodlný pro žáka | F2 | F2 |
| Nejvyšší tón pohodlný pro žáka | B♭4 | B♭4 |
Rozsah v partech a rozsah, který rozvíjející se hráč ovládá, nejsou totéž; kdo předstírá opak, skončí s partem, který sekce, pro niž byl napsán, nezahraje. The Whole Horn považuje F2 až B♭4 za zapsaný tónový rozsah pozounu pohodlný pro žáka.
To je rozsah, ne plot. Je to místo, kde se rozvíjející se hráč cítí natolik jistě, že tón už nepůsobí potíže — není to hranice, kterou by nástroj vynucoval, ani limit, o němž by komukoli mělo být říkáno, že ho má. Oba konce se cvičením posouvají ven, různým tempem, a nahoře z jiných důvodů než dole. Žák, který dnes na B♭4 nedosáhne, není mimo rozsah; je na cestě k němu.
Nejvyšší běžně psaný tón pro pozoun je B♭4. To je horní hranice rozsahu v partech, což je spíš vydavatelská konvence než měření: je to tón, nad nímž už skladatel nemůže předpokládat, že jej hráč má.
Pod zapsaným rozsahem leží pedálový rejstřík — základní tóny každé polohy výsuvu, o oktávu pod spodkem běžného rozsahu. Znějí, píše se pro ně v partech basového pozounu a vznikají jinak než tóny nad nimi. Nahoře je, jako u každého žesťového nástroje, limitem hráč: výsuv nemá horní doraz.
Rozsah v partech — zapsaný E2 až B♭4 — je údaj, který tento web už uvádí v tabulce transpozic pro dechový orchestr; obě stránky ho čtou z jedné tabulky, takže si nemohou odporovat. Je to standardní rozsah, v němž se tyto nástroje vyučují a v němž se pro ně píše.
Rozsah pohodlný pro žáka — zapsaný F2 až B♭4 — pochází z vlastní tabulky nástrojů The Whole Horn, kterou čte i samotná aplikace. Její záhlaví uvádí konvenci: lo/hi = WRITTEN MIDI, learner-comfortable. Je to zveřejněný interní údaj s vyslovenou filozofií, ne odhad napsaný jen proto, aby se vyplnil odstavec.
Znějící rozsah se zde odvozuje ze zapsaného rozsahu podle intervalu a neukládá se — uložená druhá kopie je kopie, která se může s první rozcházet.
Standardní zapsaný rozsah pozounu je E2 až B♭4, asi 2,5 oktávy; zapsaný a znějící tón jsou stejné, protože tento nástroj čte v koncertním ladění.
Nejvyšší běžně psaný tón pro pozoun je B♭4. To je horní hranice rozsahu, v němž se party píší. Není to fyzický limit — co tuto horní hranici posouvá, najdete níže.
Nejnižší tón standardního zapsaného rozsahu je E2. The Whole Horn považuje F2 za nejnižší zapsaný tón pohodlný pro žáka.
Zapsaný rozsah pozounu, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka, je F2 až B♭4. Tam se rozvíjející se hráč cítí jistě — není to plot: okraje se cvičením posouvají ven, u každého hráče jinou rychlostí.
Ano. Pozoun čte v koncertním ladění, takže E2 až B♭4 je zapsaný i znějící rozsah.
Asi 2,5 oktávy ve standardním zapsaném rozsahu, od E2 do B♭4. Rozsah pohodlný pro žáka je užší, od F2 do B♭4.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce pozounu a v basovém klíči, takže co čtete, to hrajete.
Získat aplikaci → Rozsahy všech nástrojů