Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Transponující nástroj je takový, jehož zapsané tóny neodpovídají koncertní výšce, která zní. Pozoun není jedním z nich. Přečtete-li zapsané C, posluchači uslyší koncertní C — obojí je totéž.
Nástroje, které čtou v koncertním ladění, se někdy nazývají „nástroje in C“ a jsou to ty, vedle kterých může klavírista číst, aniž by cokoli převáděl.
U nástroje v koncertním ladění je tabulka tou nejméně zajímavou v celém souboru, a právě o to jde — každý řádek je tentýž tón dvakrát:
| Koncertní výška (zní) | Pozoun čte |
|---|---|
| Koncertní B♭ | B♭ |
| Koncertní E♭ | E♭ |
| Koncertní F | F |
| Koncertní C | C |
| Koncertní A♭ | A♭ |
| Koncertní G | G |
| Koncertní D | D |
Proto je pozoun nástrojem, o který dirigent požádá, aby zahrál ladicí tón nebo předvedl pasáž: co hraje, tomu se musí přizpůsobit všichni ostatní, bez čehokoli k převádění.
Pozoun čte v koncertním ladění v basovém klíči, takže zapsané C je koncertní C. Často se nazývá nástrojem in B♭, protože jeho trubice je laděna v B♭ a polohy výsuvu jsou postaveny na této harmonické řadě — ale to popisuje nástroj, ne notaci. Výjimkou je britský zápis pro brass bandy, kde se tenorový pozoun zapisuje v houslovém klíči jako transponující nástroj in B♭, který zní o velkou nónu níže.
Standardní zapsaný rozsah pozounu je E2 až B♭4, zapsaný i znějící stejně. To je rozsah, v němž se party píší, a rozsah, který používají tyto stránky i aplikace.
Pozoun čte v koncertním ladění, a je proto vzorem, podle kterého se ostatní nástroje v souboru ladí a transponují. Nejrychlejší cesta k plynulosti je cvičit dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce nástroje a slyšet každý tón tak, jak skutečně zní. Prohlédněte si úplnou tabulku hmatů pozounu — každý tón se zapsanou a koncertní výškou — nebo si přečtěte metodu, jak zvládnout všech dvanáct tónin.
Pozoun je v ladění C. Je to nástroj v koncertním ladění, takže zapsané C zní jako koncertní C.
Ne. Zapsaná a znějící výška jsou stejné, takže k hraní z partu v koncertním ladění není potřeba žádná transpozice.
Zapsané B♭ — tentýž tón, který dirigent pojmenuje, protože pozoun čte v koncertním ladění.
Ano, pokud jde o výšku tónu: klavírní noty jsou psány v koncertním ladění a part pro pozoun také. Zkontrolovat je třeba jen rozsah a klíč.
Standardní rozsah je E2 až B♭4, zapsaný i znějící stejně.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní výšce pozounu s hmatem pro každý tón.
Získat aplikaci → Úplná tabulka transpozic