Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Oba pruhy ukazují zapsanou výšku, na jedné stupnici. Dolní pruh je tónový rozsah, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka — rozsah, ne plot.
Vibrafon se zapisuje v houslovém klíči a rozsah, který najdete v notovaném partu, sahá od F3 do F6 — asi 3 oktávy. To je údaj, který uvádějí příručky instrumentace a v jehož mezích skladatel píše. Je to odpověď na otázku „co mohu pro tento nástroj napsat do not“.
Vibrafon čte v koncertním ladění, takže zapsaný i znějící rozsah jsou stejné tóny: F3 až F6 tak či tak. Není co převádět.
Stojí za to to říct jasně, protože právě na to se lidé skutečně ptají. U transponujícího nástroje jsou oba rozsahy různé a uvádějí se oba, a proto se údaje o rozsahu z různých míst tak často rozcházejí o celý interval. Tady to nehrozí.
| Tón | Zapsaný | Zní |
|---|---|---|
| Nejnižší tón v partech | F3 | F3 |
| Nejvyšší tón v partech | F6 | F6 |
| Nejnižší tón pohodlný pro žáka | C4 | C4 |
| Nejvyšší tón pohodlný pro žáka | C6 | C6 |
Rozsah v partech a rozsah, který rozvíjející se hráč ovládá, nejsou totéž; kdo předstírá opak, skončí s partem, který sekce, pro niž byl napsán, nezahraje. The Whole Horn považuje C4 až C6 za zapsaný tónový rozsah vibrafonu pohodlný pro žáka.
To je rozsah, ne plot. Je to místo, kde se rozvíjející se hráč cítí natolik jistě, že tón už nepůsobí potíže — není to hranice, kterou by nástroj vynucoval, ani limit, o němž by komukoli mělo být říkáno, že ho má. Oba konce se cvičením posouvají ven, různým tempem, a nahoře z jiných důvodů než dole. Žák, který dnes na C6 nedosáhne, není mimo rozsah; je na cestě k němu.
Nejvyšší běžně psaný tón pro vibrafon je F6. To je horní hranice rozsahu v partech, což je spíš vydavatelská konvence než měření: je to tón, nad nímž už skladatel nemůže předpokládat, že jej hráč má.
Rozsah melodického bicího nástroje je vlastností nástroje, ne hráče. Desky buď existují, nebo ne, a žádné cvičení další nepřidá. Vibrafon je z této rodiny nejstandardizovanější — tři oktávy, F3 až F6, na naprosté většině nástrojů — takže part napsaný v tomto rozsahu zahraje téměř každý vibrafon, který škola vlastní. Větší modely sahají dolů až k C3.
Nejnižší tón — F3 — pochází z článku o vibrafonu na Wikipedii: „Standardní moderní nástroj má rozsah 3 oktáv, počínaje F pod středním C (F3 až F6).“
Nejvyšší tón — F6 — pochází ze stejné věty. Větší modely o 3½ a 4 oktávách začínající na C3 se tam uvádějí jako stále běžnější, což rozšiřuje rozsah dolů, ne nahoru.
Rozsah pohodlný pro žáka — zapsaný C4 až C6 — pochází z vlastní tabulky nástrojů The Whole Horn, kterou čte i samotná aplikace. Její záhlaví uvádí konvenci: lo/hi = WRITTEN MIDI, learner-comfortable.
Zapsaný a znějící tón jsou stejné na vibrafonu; vibrafon čte v koncertním ladění, takže není co odvozovat.
Standardní zapsaný rozsah vibrafonu je F3 až F6, asi 3 oktávy; zapsaný a znějící tón jsou stejné, protože tento nástroj čte v koncertním ladění.
Nejvyšší běžně psaný tón pro vibrafon je F6. To je horní hranice rozsahu, v němž se party píší. Není to fyzický limit — co tuto horní hranici posouvá, najdete níže.
Nejnižší tón standardního zapsaného rozsahu je F3. The Whole Horn považuje C4 za nejnižší zapsaný tón pohodlný pro žáka.
Zapsaný rozsah vibrafonu, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka, je C4 až C6. Tam se rozvíjející se hráč cítí jistě — není to plot: okraje se cvičením posouvají ven, u každého hráče jinou rychlostí.
Ano. Vibrafon čte v koncertním ladění, takže F3 až F6 je zapsaný i znějící rozsah.
Asi 3 oktávy ve standardním zapsaném rozsahu, od F3 do F6. Rozsah pohodlný pro žáka je užší, od C4 do C6.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce vibrafonu a v houslovém klíči, takže co čtete, to hrajete.
Získat aplikaci → Rozsahy všech nástrojů