Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Oba pruhy ukazují zapsanou výšku, na jedné stupnici. Dolní pruh je tónový rozsah, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka — rozsah, ne plot.
Tuba se zapisuje v basovém klíči a rozsah, který najdete v notovaném partu, sahá od D1 do F4 — asi 3,2 oktávy. To je údaj, který uvádějí příručky instrumentace a v jehož mezích skladatel píše. Je to odpověď na otázku „co mohu pro tento nástroj napsat do not“.
Tuba čte v koncertním ladění, takže zapsaný i znějící rozsah jsou stejné tóny: D1 až F4 tak či tak. Není co převádět.
Stojí za to to říct jasně, protože právě na to se lidé skutečně ptají. U transponujícího nástroje jsou oba rozsahy různé a uvádějí se oba, a proto se údaje o rozsahu z různých míst tak často rozcházejí o celý interval. Tady to nehrozí.
| Tón | Zapsaný | Zní |
|---|---|---|
| Nejnižší tón v partech | D1 | D1 |
| Nejvyšší tón v partech | F4 | F4 |
| Nejnižší tón pohodlný pro žáka | G1 | G1 |
| Nejvyšší tón pohodlný pro žáka | C4 | C4 |
Rozsah v partech a rozsah, který rozvíjející se hráč ovládá, nejsou totéž; kdo předstírá opak, skončí s partem, který sekce, pro niž byl napsán, nezahraje. The Whole Horn považuje G1 až C4 za zapsaný tónový rozsah tuby pohodlný pro žáka.
To je rozsah, ne plot. Je to místo, kde se rozvíjející se hráč cítí natolik jistě, že tón už nepůsobí potíže — není to hranice, kterou by nástroj vynucoval, ani limit, o němž by komukoli mělo být říkáno, že ho má. Oba konce se cvičením posouvají ven, různým tempem, a nahoře z jiných důvodů než dole. Žák, který dnes na C4 nedosáhne, není mimo rozsah; je na cestě k němu.
Nejvyšší běžně psaný tón pro tubu je F4. To je horní hranice rozsahu v partech, což je spíš vydavatelská konvence než měření: je to tón, nad nímž už skladatel nemůže předpokládat, že jej hráč má.
Rozsah v partech předpokládá čtyřventilový nástroj. Mezeru pod spodkem běžného rozsahu tříventilové tuby právě vyplňuje čtvrtý ventil, takže zapsaný nízký rozsah, který má jeden hráč a jiný ne, je otázkou nástroje, ne hráče. Pod tím vším leží pedálový rejstřík, který je na tubě skutečně podzemní a skutečně užitečný.
Rozsah v partech — zapsaný D1 až F4 — je údaj, který tento web už uvádí v tabulce transpozic pro dechový orchestr; obě stránky ho čtou z jedné tabulky, takže si nemohou odporovat. Je to standardní rozsah, v němž se tyto nástroje vyučují a v němž se pro ně píše.
Rozsah pohodlný pro žáka — zapsaný G1 až C4 — pochází z vlastní tabulky nástrojů The Whole Horn, kterou čte i samotná aplikace. Její záhlaví uvádí konvenci: lo/hi = WRITTEN MIDI, learner-comfortable. Je to zveřejněný interní údaj s vyslovenou filozofií, ne odhad napsaný jen proto, aby se vyplnil odstavec.
Znějící rozsah se zde odvozuje ze zapsaného rozsahu podle intervalu a neukládá se — uložená druhá kopie je kopie, která se může s první rozcházet.
Standardní zapsaný rozsah tuby je D1 až F4, asi 3,2 oktávy; zapsaný a znějící tón jsou stejné, protože tento nástroj čte v koncertním ladění.
Nejvyšší běžně psaný tón pro tubu je F4. To je horní hranice rozsahu, v němž se party píší. Není to fyzický limit — co tuto horní hranici posouvá, najdete níže.
Nejnižší tón standardního zapsaného rozsahu je D1. The Whole Horn považuje G1 za nejnižší zapsaný tón pohodlný pro žáka.
Zapsaný rozsah tuby, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka, je G1 až C4. Tam se rozvíjející se hráč cítí jistě — není to plot: okraje se cvičením posouvají ven, u každého hráče jinou rychlostí.
Ano. Tuba čte v koncertním ladění, takže D1 až F4 je zapsaný i znějící rozsah.
Asi 3,2 oktávy ve standardním zapsaném rozsahu, od D1 do F4. Rozsah pohodlný pro žáka je užší, od G1 do C4.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce tuby a v basovém klíči, takže co čtete, to hrajete.
Získat aplikaci → Rozsahy všech nástrojů