Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Transponující nástroj je takový, jehož zapsané tóny neodpovídají koncertní výšce, která zní. Tenorsaxofon je jedním z nich: zní o velkou nónu (čtrnáct půltónů — oktávu plus celý tón) níže, než je zapsáno. Přečtete-li zapsané C, posluchači uslyší koncertní B♭.
Proto se nazývá nástrojem in B♭: zapsané C vytváří tón B♭, tóninu, na které je nástroj postaven.
Nejužitečnější podoba toho ve zkoušce je opačný směr — dirigent pojmenuje koncertní tón a vy potřebujete vědět, co číst. Přidejte velkou nónu:
| Koncertní výška (zní) | Tenorsaxofon čte |
|---|---|
| Koncertní B♭ | C |
| Koncertní E♭ | F |
| Koncertní F | G |
| Koncertní C | D |
| Koncertní A♭ | B♭ |
| Koncertní G | A |
| Koncertní D | E |
Vzorec se nikdy nemění: tenorsaxofon čte o velkou nónu výše, než je koncertní výška. Osvojit si tuto tabulku je jeden z nejrychlejších způsobů, jak se v dechovém orchestru nebo jazzovém souboru cítit jako doma.
Adolphe Sax postavil celou rodinu saxofonů na jednom hmatovém systému, takže stejný hmat zní na každé velikosti jinak a hudba se píše transponovaně. Soprán a tenor jsou saxofony in B♭; alt a baryton jsou saxofony in E♭. Tenor a soprán proto čtou stejné zapsané tóny — tenor prostě zní o oktávu níže.
Standardní zapsaný rozsah tenorsaxofonu je B♭3 až F♯6 — zní o velkou nónu níže. To je rozsah, v němž se party píší, a rozsah, který používají tyto stránky i aplikace.
Protože tenorsaxofon transponuje, každá stupnice, kterou cvičíte, má zapsaný název a znějící název. Nejrychlejší cesta k plynulosti je cvičit dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce nástroje a slyšet každý tón tak, jak skutečně zní. Prohlédněte si stránku pro cvičení stupnic na tenorsaxofon nebo si přečtěte metodu, jak zvládnout všech dvanáct tónin.
Tenorsaxofon je v tónině B♭. Zapsané C zní jako koncertní B♭, o velkou nónu níže, než je zapsáno.
Zní o velkou nónu — čtrnáct půltónů — oktávu plus celý tón — níže, než je zapsáno. Aby se melodie v koncertním ladění přenesla na tenorsaxofon, napište ji o velkou nónu výše, než zní.
Zapsané C. Koncertní B♭ je o velkou nónu níže než zapsané C, takže tento tón zní jako koncertní B♭.
Ano. Zapsaná a znějící výška se liší: tenorsaxofon zní o velkou nónu níže, než je tón v notách.
Standardní zapsaný rozsah je B♭3 až F♯6. To je to, co stojí v notách; znějící výšky jsou o velkou nónu níže.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve zapsané výšce tenorsaxofonu, takže při čtení not pro tenorsaxofon slyšíte koncertní výšku.
Získat aplikaci → Úplná tabulka transpozic