Názvy not na této stránce jsou mezinárodní písmenná jména a číslo je oktáva: C4 je střední C. Písmeno B znamená B přirozené (H) a B♭ znamená B snížené (B).
Oba pruhy ukazují zapsanou výšku, na jedné stupnici. Dolní pruh je tónový rozsah, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka — rozsah, ne plot.
Tenorsaxofon se zapisuje v houslovém klíči a rozsah, který najdete v notovaném partu, sahá od B♭3 do F♯6 — asi 2,7 oktávy. To je údaj, který uvádějí příručky instrumentace a v jehož mezích skladatel píše. Je to odpověď na otázku „co mohu pro tento nástroj napsat do not“.
Tenorsaxofon je nástroj in B♭: zní o velkou nónu níže. Každý tón zapsaného rozsahu se posouvá o stejný interval, takže znějící rozsah je celý zapsaný rozsah posunutý — koncertní A♭2 až E5. Nic se nestlačuje ani neroztahuje; rozsah se transponuje přesně tak, jako se transponuje jediný tón.
Tento údaj je důležitý, když skladatel ověřuje, zda se linka vejde, nebo když dirigent zjišťuje, proč se part, který má před sebou, na tenorsaxofonu nedá zahrát. Zapsaný rozsah odpovídá na otázku „dokážu to přečíst“, znějící rozsah na otázku „bude to výška tónu, kterou jsem chtěl“.
| Tón | Zapsaný | Zní |
|---|---|---|
| Nejnižší tón v partech | B♭3 | A♭2 |
| Nejvyšší tón v partech | F♯6 | E5 |
| Nejnižší tón pohodlný pro žáka | B♭3 | A♭2 |
| Nejvyšší tón pohodlný pro žáka | F♯6 | E5 |
U většiny nástrojů se rozsah v partech a rozsah, který rozvíjející se hráč ovládá, liší; kdo předstírá opak, skončí s partem, který sekce, pro niž byl napsán, nezahraje. Toto je jedna z výjimek, a to z důvodu, který je specifický pro tento nástroj: na saxofonu je horní hranice rozsahu v partech hranicí altissima. Zapsané F♯6 je poslední tón, který dávají samotné klapky — vše nad ním vzniká tvarováním dutiny ústní a hrdla a alikvotními hmaty, ne přidáváním klapek. Není tu proto žádné pásmo běžných tónů, které by se dalo shora odříznout: celý rozsah daný klapkami je rozsahem. The Whole Horn považuje B♭3 až F♯6 za zapsaný tónový rozsah tenorsaxofonu pohodlný pro žáka, zní jako koncertní A♭2 až E5.
To je rozsah, ne plot. Je to místo, kde se rozvíjející se hráč cítí natolik jistě, že tón už nepůsobí potíže — není to hranice, kterou by nástroj vynucoval, ani limit, o němž by komukoli mělo být říkáno, že ho má. Oba konce se cvičením posouvají ven, různým tempem, a nahoře z jiných důvodů než dole. Žák, který dnes na F♯6 nedosáhne, není mimo rozsah; je na cestě k němu.
Nejvyšší běžně psaný tón pro tenorsaxofon je F♯6, který zní jako koncertní E5. To je horní hranice rozsahu v partech, což je spíš vydavatelská konvence než měření: je to tón, nad nímž už skladatel nemůže předpokládat, že jej hráč má.
Tenor čte stejné zapsané tóny jako soprán a zní o oktávu níže, takže jeho zapsaná horní hranice je hranicí rodiny: F♯6, nad níž se rejstřík altissimo dosahuje tvarováním dutiny ústní a alikvotními hmaty. V jazzové sazbě je vrchol osnovy a výše běžný; v partech školních dechových orchestrů je vzácný, což je rozhodnutí o hráčích, ne o nástroji.
Rozsah v partech — zapsaný B♭3 až F♯6 — je údaj, který tento web už uvádí v tabulce transpozic pro dechový orchestr; obě stránky ho čtou z jedné tabulky, takže si nemohou odporovat. Je to standardní rozsah, v němž se tyto nástroje vyučují a v němž se pro ně píše.
Rozsah pohodlný pro žáka — zapsaný B♭3 až F♯6 — pochází z vlastní tabulky nástrojů The Whole Horn, kterou čte i samotná aplikace. Její záhlaví uvádí konvenci: lo/hi = WRITTEN MIDI, learner-comfortable. Je to zveřejněný interní údaj s vyslovenou filozofií, ne odhad napsaný jen proto, aby se vyplnil odstavec.
Znějící rozsah se zde odvozuje ze zapsaného rozsahu podle intervalu a neukládá se — uložená druhá kopie je kopie, která se může s první rozcházet.
Standardní zapsaný rozsah tenorsaxofonu je B♭3 až F♯6, asi 2,7 oktávy. Tyto zapsané tóny zní jako koncertní A♭2 až E5.
Nejvyšší běžně psaný tón pro tenorsaxofon je F♯6, který zní jako koncertní E5. To je horní hranice rozsahu, v němž se party píší. Není to fyzický limit — co tuto horní hranici posouvá, najdete níže.
Nejnižší tón standardního zapsaného rozsahu je B♭3, zní jako koncertní A♭2. The Whole Horn považuje B♭3 za nejnižší zapsaný tón pohodlný pro žáka.
Zapsaný rozsah tenorsaxofonu, který The Whole Horn považuje za pohodlný pro žáka, je B♭3 až F♯6, zní jako koncertní A♭2 až E5. Tam se rozvíjející se hráč cítí jistě — není to plot: okraje se cvičením posouvají ven, u každého hráče jinou rychlostí.
Ne. Tenorsaxofon in B♭ zní o velkou nónu níže, takže zapsaný rozsah B♭3 až F♯6 zní jako koncertní A♭2 až E5.
Asi 2,7 oktávy ve standardním zapsaném rozsahu, od B♭3 do F♯6. The Whole Horn považuje celý tento rozsah za pohodlný pro žáka.
The Whole Horn přehrává všech dvanáct durových stupnic ve vlastní zapsané výšce tenorsaxofonu a v houslovém klíči, takže co čtete, to hrajete.
Získat aplikaci → Rozsahy všech nástrojů